Liliové božské tělo,
rozepjaté do světa,
jak by touhou po něm mřelo,
jak by zvala náruč ta!
Svítí do tmy kolem tebe,
bludným krokům pochodeň;
tady cesta jistá v nebe,
poutníku, se rozpomeň!
Z ruchu světa, který šílí,
jenž tě chvátí ve svůj vír,
když tvé chabnou mdlé už síly,
tady přístav, tady mír!
Tady duši sladký oddech,
zastav klopýtaje krok;
cítíš, jak tě sladce prodech’
tento otevřený bok?!
Jak bys procit’ ze tmy v ráno,
cíle svého v předtuše;
nad tím bokem krví psáno:
chodče, asyl pro duše!