Hle, Boží muka! Kdo je stavěl tady?
Ten celý kraj kol plný luzné vnady;
tu slzičky, tam douška mateří,
květ sedmikrás, kam noha zaměří.
Dál stinný háj! ó jak mě vítá všady,
v něm každá snítka zná můj život mladý,
sny zlaté, jimž víc srdce nevěří,
jež spřádal jsem tu v jeho zášeří.
A tam, co muka, plané růže byly,
jich vůně dech teď ještě cítím milý;
byl celý kraj tu jeden vonný květ,
jak bývá žití kraj jen mladých let;
proč postavili sem ta muka Boží?
proč v život vplétáš trny své, ó hloží?!