Nad tím hrobem mír se klene;
tisícletí přežene se,
mnoho lidstvo zapomene,
mírem tím však nepohne se.
V svatém hrobě zaklíněný,
z Kristových ran vláhu bere,
přes celý svět rozprostřený,
přes národy přes veškeré.
Zapomenut, neuvadne;
každým rokem znovu zkvétá,
nabízeje mysli chladné
čarovný plod svého léta. –
Zatoužilo lidstvo znovu
z plodů stromu toho jísti;
„treuga Dei“! v tomto slovu
sní, že Boží mír si jistí.
„Treuga Dei“! – proč ta fráze?
dolů s tváře lichá maska!
Hrob tu leží na té dráze:
„Boží mír“ vykoupí – láska!