Památka tvoje jako svatozář
na naší leží epopeji;
anděla v lidském těle luzná tvář
se zraky, zkad se prosby lejí.
Sepjaté ruce tklivě na srdci,
jako by nebe zaklínaly:
tady je, Pane, třeba pomoci,
ten dobrý národ český malý!
Křížovou cestou chodil od dávna,
křížovou cestou znovu chodí;
Svobody chvíle co mu přeslavná,
když jitro se mu nenarodí!
Má osvoboditele, vůdce ne,
úklady zevšad se mu strojí;
kéž duha tvá se nad ním rozklene,
modlím se za lid, za vlast svoji! –
Památka tvoje jako svatozář,
Anežko blahá, na nás padá;
za Orodovnici svou na oltář
celý si národ tebe žádá!