Ó Betlém, kolébka spasení!
nad ním se lidstva den růmění.
Země jest andělů blahý stan,
nebesa člověku dokořán.
A s jeslí dítě, Pán vesmíra,
ručky své v náruč všem rozstírá.
Golgoto, bolesti mohylo,
za niž se slunce nám sklonilo!
Nebesa v mraku se zavřela,
v tmy zem se vnořila docela.
A v stínu nad zemí proklatou
Bůh-člověk s náručí rozpjatou.
Hle, čeká, v objetí by Mu kles’
k Betlému cesty kdo nenalez’!