Ó nejkrásnější mezi lilijemi!
pyl Tvůj jest ctnosť, jež zlatem hoří
na bílých listech Tvých, nad zkvetlou zemí
tak slunce plá jen v nebes jasném moři.
Ať voní nard a balsám sladký stéká
i strdi plást skal z hlubokého klína;
v Tvé vůni, která jako vlna měkká
v hruď splývá, člověk na vše zapomíná.
Hle, myšlénky mé a vše vroucí city,
ty pestří motýli, ty zlaté včely
se kol Tě vznášejí, Tvou krásou spity,
a marně čekám, by se navracely.
Ó lilje nejčistší, jež v středu hloží
jsi zkvetla kdysi samotná a sirá,
Tvůj květ jest věčný, jako oko Boží,
jež nad zemí se nikdy nezavírá!