Ne, nelze odejít, ještě jednou
ať nad hlavou nachýlenou
se ruce v žehnání výše zvednou,
tak nade mnou na kolenou! –
Má duše pokorná u Tvých nohou
ždá otcovské požehnání,
mou vlídně přehlédni vinu mnohou,
jenž zkoumáš mé odhodlání!
V tu dálku nejistou, nebezpečí
kde očima vlků blýská,
Tvá Láska otcovská nad vše větší
ó nech mi je vždycky blízká!
Svůj úsměv nade mnou rozzař hvězdou,
kde stíny se v cestu kladou,
nech sladce doufat mne Lásky Své mzdou
dnů bolestných dlouhou řadou!
Mne opoj milostí k hořké trýzni
a nadzdvihni kříž můj v mdlobě,
ať echa tajemná slavně mi zní,
když zalomím ruce obě!
Z Tvých rukou, vítěz, ať dojdu věnce,
jejž věrným Tvým na skráň vstaví,
až srpem zachycen Tvého žence,
ať rozmnožím žeň Tvé slávy! –
Ne, nelze odejít, ještě jednou
ať nad hlavou nachýlenou
se ruce v žehnání výše zvednou,
tak nade mnou na kolenou!...