Babičko drahá, hle, jak se točí
kolovrat tiše, sotva se kmit’;
spánek nám padá s umdlených očí,
předeš-li bájí stříbrnou niť,
v mládí-li zašlé pověsť tvá sbočí.
Proč v řasách bílých slzí máš třpyt,
jako když v mráčky hvězdička skočí?
proč mlčíš náhle? chce se ti snít,
babičko?
„Dřív než si myslíš, pohled tvůj zočí,
– marně se zdráhat, marně se krýt –
tesklivý kraj ten, život kam vkročí,
mládí kde snové budou ti znít
v refrain, jenž slzou líc ti též smočí:
babičko!“