To prosby vykřičník,
vášnivý, vroucí,
poslední ještě vzlyk
tak srdce rvoucí.
To duše pečeť je,
již zavěšuje,
znak víry, naděje,
jež ověřuje.
Toť výraz oddaný
bez pochybnosti
do božské ochrany,
již nitro hostí.
Toť něhy dětinné
jak přivinutí,
jež srdcem Otce hne
a splnit nutí. –
Jen vroucně vyslov je,
ať zbožně splyne,
ať za kadidlo je,
jež výš se vine!