Slavnostně zní to a jak s výše,
oblaka jsou to? andělé?
ten hymnus opojivě dýše
a v tajemném jak pocele.
Po noci dne jak rozzáření
se tobě prosvětluje hruď,
po slzách stopy v zraku není,
duhově září odtamtud.
Je žal jak s hrobu odvalený
náhrobní kámen s pečetí;
ovily růže jeho stěny
v nového žití početí.
Jak z komnaty by vyšel ženich
k zásnubám svatým s dušemi
a člověk v nových pokoleních
se obnovuje na zemi. –
Velikonoce, divů taji,
v tvých allelují rozhlase
se hloubky lásky otvírají,
v chléb změněna, jež rozdá se!...