Advent, advent! to je příští,
to je naděj úsvitu;
z noci zoři kynout zříš ti,
růžovět ji v blankytu.
Těžký sen už zmizel z nitra,
dýchá se ti lehčeji;
v smutek noci úsměv jitra
skanul, rozsvětluje ji.
Za tím jitrem, za tou zoří
tušíš nový život jít;
zase vidíš břeh tam v moři,
kde loď můžeš přistavit.
Noc ta v moři utonula,
nad ní rozepne se den,
po němž duše zaprahnula,
bez noci a věčný, ten! –
Advent, to je život celý,
noc kde se dnem zápasí;
smrt je východ zrůžovělý! – –
Smrti, ó jak toužná jsi!