Kdy se jednou rozhoříme
svatou láskou bratrství?
kdy tvé, Kriste, víry símě
vzejde ve tvé království?!
Kdy mír bude ve vší zemi,
války navždy ztichne ryk?
nepřátelství navždy zněmí,
kdy tvůj přijde okamžik?!
Kdy ten zázrak nad zázraky
očaruje celý svět?
kdy, hněv, nezahoří zraky,
kletbou nezachví se ret?!
Kdy se ruce do náručí
rozepnou jen k objetí?
k trpícímu soucit vzpučí,
aby rozkvet’ obětí?!
Kdy sám, Kriste, v nás se jednou
divem božským vtělíš jen,
v Hostii jak přetajemnou
vtěluješ se den co den?!