Deset let!
Jediný pohled zpět
a nezastavit ani nohy v kroku;
jediným citem v srdci vzplát a v oku,
nic víc;
neb stvořeni jsme roků pro sta, pro tisíc!
Okamih?!
to není cíl snů tvých,
když pouta svá jsi v nenávisti krušil;
to není sláva, již jsi v srdci tušil
a hřál,
když z ran tvých slavných reků život ubíhal.
Změř tu píď!
jubilovat se styď,
sentimentálnost odvrz jako plevu;
tvoř, buduj, zápas v lásce nebo hněvu
a v běh
za metou dej se, již jsi vztyčil v prvních dnech!
Ještě ne!
slavnosti věnčené,
ne hymny jásavé či hodokvasy;
sem balsám na rány, nás láska spasí;
a druh
blíž k druhu, blíž, je jeden svornosti poj duch!
Vnukům náš
zůstavme jásot až
nad bohatýrstvím Otců, jejich činů,
jim skráně slavné vinout do vavřínu
a rýt
národu pro pamět i jméno ve granit! –
Deset let!
Jediný pohled zpět,
by rozpálil v čin naše sny a touhy,
pro věky, pro všechen náš život dlouhý
si říc:
Nejvyšší zákon svatý „Vlasti zdar!! –
nic víc.