Letí doba za dobami,
ještě kaple pod horami;
zdi již polo pobořeny,
lípy sešly na stařeny.
A tu vždy v půlnoční dobu
bledá děva vstává z hrobu;
kolem kaple bez oddechu
těká, hledá kohos v spěchu.
Kolem vládne tichosť němá,
jenom sova perutěma
nade hlavou její víří –
děsné hejno netopýří
jak zlé duše ve tmě šeré,
rozpuštěné vlasy dere.
Do samého kuropění
není pouti ukončení;
a to bludné putování
koná tuto za pokání.