Dlouho milá neplakala,
slza rychle usýchala.
K matce boží pod horami
chodí opět s modlitbami.
Ale co to za modlení?
v každém slově políbení!
Celuje již ústa jiná,
na přísahu zapomíná.
Smutné lípy šumí k tomu,
že se milý vrací domů.
Láskou zpilí nepomněli,
co ty lípy zašuměly.
Padla rána nedaleko,
rozlehla se na široko.
Zsinalo jí bílé tělo,
srdce zrádné krvácelo.
Rána druhá zahřmotila,
srdce věrné usmrtila.
Smutně lípy zašuměly,
jak by bolu rozuměly,
a s obrazu matky boží
spadnul věnec bílých růží.