Umlkl slavík v bílém jasmínu...
Už vesna vtáhla v snící sad...
Jen slavík dumal smutně ve stínu,
a zpíval by tak rád, tak rád...
Rozkvetla střemcha, kvetly akáty,
a měsíc perly na zem sil
a v sadě byly vůně rozváty,
jen slavík smutně snil a snil...
A přešla vesna, svadly šeříky,
a vlahou nocí refrain táh’.
A ztichlý slavík zaslech’ slavíky,
jak zpívali si v olšinách...
Rozepjal křídla – zalkal pohnutě...
Sad tajemně se rozšuměl...
A slavík smutně svěsil perutě...
Už zpívat – zpívat – neuměl...