Život bych ti chtěla dát,
touhy své a mladé sny –
kdybych mohla jedenkrát
s tebou nazpět – do vesny!
S tebou celé jaro prožít
ve smíchu a radosti –
do svých teskných písní vložit
touhy tvojí mladosti!
U tvých nohou klečet zticha,
poslouchat zpěv slavíků,
kterak země sladce dýchá,
voní květy šeříků...
Ve větvích jak ševelí to,
zvukem drahých pocelů...
a co něžné touhy skryto
v tajůplném ševelu!
Jak den v bílých mlhách mizí,
na květy se snáší sen...
ve vánku se houpou břízy,
v rudých mračnech hasne den...
Hvězdy zřít – jak na blankytu
jasnou nocí začnou plát...
a při jejich skvoucím třpytu
tvoje oči celovat!
Život bych ti chtěla dát,
touhy své a mladé sny –
kdybych mohla jedenkrát
s tebou nazpět do vesny!