Že dobrý, smělý Jsi, můj Milý, vím –

Že dobrý, smělý Jsi, můj Milý, vím – a proto má Tě duše moje ráda, když soumrak vchází, tichem večerním jak malé děcko pohádky si spřádá

o smavém štěstí. A když v noci sním, Tě vidím v snu. Mně zdá se, že jsem mladá, jdu ruku v ruce s Tebou sadem tím, a šeřík voní, na cestu květ padá.

Na cestu naši, kterou z jara jít jsme spolu měli šťastni ve svém mládí, plod žhavý stromu utrhnout a žít! My jednou v žití jsme se potkali –

leč netušili, že se máme rádi, a šli jsme dál – stát štěstí nechali.