Zašuměly modré vlny,
klidně dřímá luh,
měsíc vyvstal tajůplný,
svítí hvězdný kruh.
Do vln perly napadaly,
ukryly svůj svit,
měsíc, opál skvoucí, malý,
v hlubinách se kmit’.
Teskně šumí modré vlny,
moře tiše lká,
a ten refrain touhy plný
kdesi umlká.
Jakoby se steskem chvěly,
pláče hlubin hlas...
Vždyť to celé moře dělí
navždy, hochu, nás!