Těžkou mukou projít musela jsem,
kterou mřelo celé pokolení,
abych vešla k Tobě jitřním jasem,
v sady Tvoje, bílé světlo denní.
Nad propastí věků tklivým hlasem
volala jsem Tebe v utrpení,
čekala jsem na Tě každým časem
v černé noci jako na spasení.
Když jsem přišla – Tvoje rodná sestra –
všude kol nás krása zkvetla pestrá,
když jsme k svazku podali si ruce.
Abych mohla toto štěstí prožít,
musel osud dříve ruku vložit
na mé srdce, zkrvavit je v muce.