Ty umřela Jsi, matko – vidím Tebe,
na smrtelném Jsi loži ležela,
na nás Jsi kývla – upomínka zebe –
v své dlani naše ruce sevřela.
Cos' chtěla říci – vzhlédla kolem sebe,
leč zornice se mlhou zastřela,
vzdech vyzněl tiší... duše vzlétla v nebe,
smrt modré oči Tvoje zavřela.
Vše zhroutilo se náhle před smrtí,
vzduch slzami se chvěl a plakal bolem,
vše zapadlo – nic nebylo již kolem.
Na prsa balvan leh', že rozdrtí
mé srdce, mnila jsem – Ó, lásko vratká!
Před jedním jménem neobstála's: matka!