Tím rubášem mne přikryjete brzy,
a závojem mou zahalíte líc,
jak perly vtkané jsou v něm čisté slzy,
sny zapředeny marné do kytic.
A modlete se za mne – chraňte tvrzí
a brány zámku – nelitujte víc!
Vše zjasněné již bude, co mne mrzí
a trápí dnes – v té záři voskovic.
Kříž položte mi na hrob, jejž jsem nesla,
trn zasaďte, jenž skráň mou popíchal,
když pod tíhou jsem kříže k zemi klesla.
A postavte pak číš tu, z níž jsem pila,
mně do ní osud žluče namíchal –
bych vědoma si byla, že jsem žila!