Já trpěla jsem – věnec trnitý
mi za večera na mé čelo dali,
a ke kříži mne, bídnou, připoutali –
byl na něm nápis v dřevu vyrytý.
Ten kříž jsem nesla, nikde záštity
jsem nenalezla, jen mne bičovali –
když ret můj žíznil, žluče namíchali,
jí naplnili kalich dopitý.
Tak šla jsem žitím, nesla tíhu kříže,
a na svém čele z trní korunu.
Čím déle šla jsem, k cíli byla blíže,
tím míň mne píchal trn, teď skráň mou laská,
kříž netíží, květ vykvet' na trnu,
a v dřevu nápis vyrytý je: Láska.