Já vím, že velmi jsem Tě urazila,
a trpce toho, věř mi, lituji.
Má loďka v bouři v mlze zabloudila,
v tmě nevěděla jsem, kam vepluji.
Je život krásný – luzný sen jsem snila –
leč nepřáli mi, že se raduji!
Mne lidská závist na smrt poranila –
ne na život, leč na ni žaluji!
Smršť byla to, jež vše kol zaplavila,
mně ukázala všeho nahotu,
o vzácné plody strom můj připravila.
Mou loďku v strašné bouři potopila,
že ztroskotala... vlna životu
mne vrátila zas, na břeh vyplavila.