Má duše potkat musela tu Tebe,
by křídloma se mohla vzhůru vznést,
že najde Tě v tom skvělém jasu nebe,
jsem tušila, když temnem šla jsem cest.
Vem s sebou mne! A pohleď kolem sebe –
zpěv slyším znít a květy vidím kvést,
já ke rtům nektar podám Ti, Tvá Hebe –
květ natrhám Ti, smutky Tvé chci nést.
A když se v sad můj černé mraky snesou,
a v mlhách šedých zhasne bílý den,
mé písně rosu na Tvé květy střesou.
A když se vichr zvedne, ztichnou kraje,
v sad zima lehne jako těžký sen –
má láska dá Ti svěží květy máje.