Čím vzdálenější, více Jsi mi bližší,
a širý prostor jen nás sbližuje,
v té noci jasné, když vše kol se ztiší,
má duše s Tvou se stýká, raduje.
Ó, není dálky, prostoru, ni času,
ni přítomnosti, není ničeho,
když nasloucháme tajemnému hlasu,
jenž vesmírem k nám mluví ze všeho.
Tu cítíme, dva pyšní, tažní ptáci,
již v skalách hnízdí v nebi vysoko –
když dole země v šedých mhách se ztrácí,
a vše kol mizí – krásněji že zase
vše ožívá v nás – v duši hluboko
se zvěčňuje, a obrozuje v kráse!