Tu mezi smrky azur nebe svítí,
a Venuše v mou hledí komnatu,
a vůně stoupá, sladce dýchá kvítí,
noc alejí jde holých akátů.
V snu země leží. Srdce slyšet bíti –
po tiché stráni Vesna přišla tu,
a s písní ptáků vrátilo se žití,
vše kolem hude Božskou sonátu.
Jak na strunách by hrála čísi ruka,
vše raduje se, poupě květů puká,
a kamelií voní poupata.
Do duše svítí, na má těžká muka.
Kdos' na mé okno – datel je to – ťuká...
Je šerá, tichá moje komnata.