Zahlédla jsem Tebe, u okna Jsi stál –
byl’s to Ty – neb pouhá vidina jen Tvoje?
Usmál Jsi se na mne, mile zakýval,
vlídně zval mne dále k sobě do pokoje.
Jako ve snu šla jsem – vzduch se zachvíval,
nachem plála a pak zbledla líce moje,
cítila jsem, slábnu... nemohla jsem dál –
u dveří Jsi čekal, podal ruce svoje.
Jak jsem vzhůru došla? Hlas Tvůj slyšela jsem,
vše kol točilo se, obestřeno jasem –
jako náměsíčná přešla jsem práh Tvůj.
Přisunul Jsi křeslo – celá jsem se chvěla
náhlou prudkou slastí, jež mne obestřela –
co se dělo se mnou, nevím, Bože můj!