V žhavém slunci vydechuje země,
těžké plody v jejím klínu zrají,
klasy jako žluté vlasy vlají,
ovíjejí zlatem její témě
v žhavém slunci.
U rybníka jívy šepotají,
flétna zpívá v olších přetajemně,
lekníny se v tůni kolébají.
Sytá vůně stoupá z lučin ke mně
prosycena teplým dechem stájí,
Angelus zní v požehnaném kraji,
z života kde nové klíčí sémě
v žhavém slunci.