Dnes je mi těžko, pláče duše moje,
jak ve snu hledí v obzor zašedlý,
a srdce buší plné nepokoje,
mé něžné květy přes noc pobledly.
Tak jakby žití jejich vyschly zdroje,
mé srdce smutky mhou mi opředly –
kde jsi, můj milý, kde zní písně Tvoje,
kam cesty Tvé Tě dálkou zavedly?
Zda srdce Tvoje v cizí zemi tuší,
zda ví to snivá, hrdá duše Tvá,
že pramenem je čistým mojí duši?
Že z večera, když slunce mizí v moři,
a severnice svítí zářivá,
mé oko na ni hledí ve svém hoři?