Tys nazval mne svou přítelkyní –
čtu, Drahý, milý dopis Tvůj!
To sladké slovo vyslov nyní,
rci: „Vánku svěží, leť a duj!
Tou nebeskou se rozleť síní,
a na oblaku bílém pluj,
v tom soumraku a těmi stíny,
na křídlech svých nes pozdrav můj!“
Na nebe hledím, na ty skály,
stín na jezero večer snes',
a skvoucí hvězdy nocí vzplály.
A vánek věje – srdce buší –
žel! Pozdrav Tvůj mi nepřines' –
v zrak slzy svál, a smutky v duši!