Ty rád mne nemáš! Čím já Tobě jsem?
A nemiluješ snivou duši moji!
Jak cizinka jsem přešla večerem
a za soumraku sadem cestou Tvojí.
Co dát Ti mohu ještě? V žití svém
Jsi nejkrasší tu růži nazval svojí,
květ zlatý štěstí vykvet' v sadu Tvém
a vzpomínkou Tě s drahým rovem pojí.
Když v žití s Tebou jsem se potkala,
mé srdce mrtvé bylo – že jen spalo,
jsem, žel, můj Milý, brzy poznala!
Je zbudila Tvá slova a Tvůj zrak –
a srdce mé, jež vše tu oplakalo,
teď zraněné zas trpí, smutné tak!