Ty Jsi tu. Chodíš teď tou ulicí,
po chodníku, kol oken těch a dveří,
je tu Tvá šlépěj – dav se valící
dál přes ni žene v soumračné té šeři.
Ty Jsi tu. Přijel Jsi – je zářící
dnes, krásné, město. Na nebeském keři
se rozvil květ. Mhou, oblak halící,
se hvězdy třpytí, v tůni, jež se čeří.
Tu v městě Jsi. A všechno jásá kolem –
dům, tichá kaple, štíty věží, chrám,
vše vypráví – zpěv táhne v sadu holém.
Jsi, Drahý, zde. Leč ztrestána jsem krutě –
víc nespatřím Tě, v žití nepotkám,
Tvým sladkým jménem nikdy nenazvu Tě.