Tvůj první list – dnes v dumách sedím nad ním,
slov drahých kouzlo v mlhách tam kdes mizí...
mdlá vůně ovála mne dechem fádním,
mdlá vůně květů, uvadlá a cizí.
Tvůj drahý list – ó blaho šťastné zvěsti!
Byl první máj – sny v duši kouzlil snivou,
o čárné báji, nadpozemském štěstí,
pěl věčnou píseň melodií tklivou.
Jak rosy na květ do srdce mi nalil
a kouzlem ztišil bolest duše kletou –
že mráz mé květy, dřív než zkvetou, spálil –
kdo tušit moh, že nikdy nevykvetou?
Můj život byl jen ustavičným bojem,
a květů svěžích nalezla jsem málo,
Tvá píseň vroucí byla luzným zdrojem –
jak tehdy mne to zlaté slunce hřálo!
Jak svatou relikvii chovala jsem
tu milou upomínku mládí svého...
a zatím drahý list Tvůj zežlout časem –
jde z něho vůně květu uvadlého!