Tvá šerá okna byla otevřená,
na římse zlatý paprsek se skvěl,
v Tvé komnatě, jež snila zahalená
v tom velkém tichu, ve vzduchu se chvěl.
A pavučina v koutě rozvěšená,
jí vánek hýbal, v krbu cvrček pěl,
a motýl zbloudil za květem se žena,
a komnatou se prázdnou rozletěl.
Kol smutno, ticho... vzpomínka v tmě mizí,
vše jeví se tu v jiné podobě,
Tvá okna ruka otevřela cizí.
Chlad čiší všude, holá studí stěna,
nic nezbylo tu kolem po Tobě –
ni vzduch se nechví něhou Tvého jména.