To byly noci plné vůně,
květ lilijí v nich rudě plál,
a nad hladinou modré tůně
se hvězdný vesmír rozhoupal.
A písně táhly vroucí, tklivé,
jež na flétnu kdos ve vsi hrál –
ty skvělé noci omamivé,
je červen z hvězdných světů stkal.
A na květ snášel čárnou přízi
a do vod bílé perly svál –
a skvoucí démant v snící břízy,
v luh drahokamy rozséval.
To byly noci plné lásky,
klas těžký v poli kvet a zrál,
a krajem táhly žhavé zkazky,
je vánek nesl v snící dál...
Ty omamivé noci žhoucí,
v nichž narodil se Ideál –
a červen hvězdy nehasnoucí –
dvé srdcí – zlatým poutem spial.