Má patronka je svatá Teresa,
mně při křtu dali jméno této svaté,
mně vítala tu jak ji nebesa,
ráj po smrti mně kynul jedenkráte.
Leč podivná jsou žití kolesa,
jež kdos tu točí: osudy jsou spiaté,
pod tíhou hoře div že neklesá
v svém žalu mnohá duše častokráte.
Jak ona svatá žila jsem – až jednou
jsem potkala Tě. Život: „žij!“ mi děl.
Ráj poznala jsem, zřela jak tu blednou
i hvězdy před Tvou září. Leč tu znova
kdos’ kolem točil... stín se cestou schvěl –
šla Teresa – ta druhá, Rousseauova.