Kopretiny, kopretiny –
sadem táhnou temné stíny,
kraj se v tiché smutky halí,
závoje se šedé valí –
temnem svítí
bílé kvítí
kopretiny.
Obzor dumá v mlhách siný...
Jako bílé pavučiny
babí léto visí všude...
Buky čnějí k nebi rudé –
jenom kvítí
bílé svítí.
A ten palouk – každý jiný –
zachvěly se temné stíny...
Upomínky přišly z dáli,
duši moji rozplakaly...
Temnem svítí
bílé kvítí
kopretiny...