Zda je to vskutku hlava tvá drahá,
kterou jsem kdysi ráda tak měla!
Smutek v mé duši stále se vzmáhá,
neznám tvých očí, neznám už čela!
Tvé oči jsou to – tvé čelo bledé,
jak je to dlouho – vzdálené kdesi...
jen mlhy táhnou tajemné, šedé,
mezi nás závoj stále se věsí...
Úsměv tvůj v dálce ještě tam svítí...
sladký tvůj úsměv – jak je mi cizí!
Mezi nás mlhy stále se řítí,
a ty tvé oči mizí již – mizí!