Mně utrpení bylo vykoupením
a zbavilo mne pozemského prachu,
má duše vzlétla vzhůru v světle denním
až k nebes výšinám a Zoře nachu.
By volna mohla vstoupit v nebes bránu,
dřív musila se mnohého zde zbavit,
své štěstí zapřít, nocí projít k ránu,
by vítězně svou volnost mohla slavit.
A očištěna od vší zemské touhy,
teď zrodila se k slavnějšímu žití,
zem leží dole – bledý fantom pouhý...
a kolem všude bílé hvězdy svítí...