Bylas jako bílý květ
na tom vonném keři,
smál se na tě celý svět,
slunce plálo šeří...
Jasným smíchem zvonil ret –
ztěžka srdce věří,
přišlo jaro, začlo pět –
ztichlo u tvých dveří...
Divné jsou ty sudby cest –
šla jsi skvoucí řadou hvězd,
bílý květ – než večer zrosil –
Osud krok svůj tudy ved’,
nejkrásnější z hvězdných čet,
bílý kalich zkosil...