Utonul sebevrah,
muž chudý jen,
v márnici na marách
sní těžký sen.
K hrobaři soudruh dí:
„Kam dáme jej?“
„Tam – u té šedé zdi –
rýče mi dej!“
A ryjí, ryjí zem,
je bouřný den,
rýč temným nárazem
zní jako sten.
Hrobař dí nevrlý:
„Co s kamenem?“
„Ať na něm umrlý
spí věčným snem!“
Blesk náhlý – obzor vzplál –
hřmí hromu hlas...
hrobař hrob dokopal...
kol ticho zas.