Proč odešla Jsi a mne opustila,
má lásko sladká, nepohlédla zpět?
Na prahu stála jsem, a slza slila
se v tuhý démant v oku, ztichl ret.
Tak mlčky šla Jsi. V přítmí věnec vila
noc z gladiol si černých. Dýchal květ
mdlou vůní hrobů – hluboká tma byla,
to velké ticho mrtvé. Dotrpět
si duše moje přála. Chvěl se vzduch
jak slzami, jež v rosu proměnila
noc milosrdná. S nebe zíral Bůh
na muka moje. Zemřít, spáti již!
Mír věčný. Ticho. Sama jsem zas byla –
vše zniklo kol – jen hřbitov zůstal, kříž!