Proč neodvedl Jsi ji, proč v mém domě
a na tom loži – strašné je to tak –
Jsi obelhal mne, jednal věrolomně,
Tvůj předstíral mi lásku drahý zrak?
Ty, jenž Jsi plodům dal zrát na mém stromě,
mou duši zbudil – pěla jako pták!
Svou musou nazval Jsi mne, a já skromně
jak stín Tvůj šla jsem hledíc na zázrak?
Ty, jejž jsem nad svůj mír tu zbožňovala
a stavěla Tě nad vše vysoko,
Ty Jsi mne zradil, ústa Tvá mi lhala –
tu v domě tom, kde duší mou vše žilo –
já s nebes trůnu slétla hluboko
v to pouhé nic – kol vše se zatemnilo.