Pro Tebe svítí – a mně zhasly již
ty skvoucí hvězdy! Žádná v nebi není,
tím šerem jdu, tak sama nesu kříž,
a za mnou v patách kráčí utrpení.
Čím dále jdu, jsem cíli svému blíž –
Ó, také na mne čeká vykoupení –
noc zkolébá mne, sejme s duše tíž
a všechnu starost, tiché smutky denní.
Pro Tebe svítí – já tu kráčím tmou –
mne opustilo všechno v tomto žití,
a Ty, můj Milý, nezříš bolest mou.
Mé hořké slzy, v nichž se zrcadlí
ty skvoucí hvězdy, které Tobě svítí,
a do zraků mých s oblak napadly.