Plač, duše má a zahal do závojů
své těžké smutky, hořkých slzí pramen,
a v tichu noci, v záři hvězdných rojů
tu poklekni a pomodli se: Amen!
Tvé chrámy leží v troskách – konec bojů,
noc klidná sejme tíži s Tvojich ramen
a napojí Tě vláhou rosných zdrojů,
svit hvězdný snese na náhrobní kámen.
Tvé illuse a sny, Tvé smělé touhy –
to přelud byl jen letní noci pouhý,
a zmámilo Tě kouzlo léta skvělé.
Jen bludička se vlahým šerem kmitla,
že hvězdou je, jsi mnila, pro Tě svitla –
dál životem jdeš zase osaměle.