Ty písně kosí jsem tak ráda měla,
Ty’s na večer jim naslouchával rád,
když obloha jak rubín zrůžověla
a v tichých dumách odpočíval sad.
Ta sladká píseň touhyplně zněla
a zapadala kamsi v ticho lad –
jak modlitbou se do oblaků chvěla,
kde v nebi zářil hvězdný majestát.
O mladé vesně vlahou nocí pěla,
zpět ozvěnou se nesouc odevšad,
a o štěstí, a dřív než oněměla,
mne zkolébala do snů nastokrát.
Dnes bílá břízka stojí osamělá,
a vánek čeří její hebký šat...
Tam na Tvém rově píseň tryskla skvělá,
ta píseň kosí, již Jsi měl tak rád.