Duše má se často ptala –
co jen tobě udělala,
že jsi zničil srdce moje?
Nechtěl slyšet jeho vzdechu,
bez lítosti šel jsi přes ně
v spěchu!
Moje srdce vroucí, snivé
děkuje ti jako dříve...
Duše má ti neklnula,
když je zřela umírati...
V dlouhých nocích – ve svém smutku
žehnala ti!