A přešlo štěstí cestou mou –
ve vlasech zlatý květ –
a písní tiše jásal ret,
když sklonilo se ke mně níž –
já vztáhla ruce – pozdě již!
Šat bílý zářil mraků tmou,
zpěv sladký v dálce ztich’...
Jen zlatá růže v kadeřích
se zachvěla a spadla v prach...
kdos jiný po ní ruku vztáh’...
Šel cizí poutník cestou mou
a zvedl zvadlý květ...
Tak vroucně prosil toužný hled...
Leč blízké noci ve soumraku
jen slzy zahlédl v mém zraku!