Přišla tetka do vesnice,
nevítaný host,
scvrklé byly její líce,
tělo samá kost.
Ruce čněly v starých hadrech,
šat byl jeden cár,
vetchý na těch suchých ňadrech –
v ústech zubů pár.
K chýši přešla po silnici,
u vrat postála –
mladá žena ve světnici,
líce zmodralá.
Utýraná matka bledá
s děckem na lůžku –
tetka k loži tiše sedá,
bere podušku.
Prasklým oknem vítr fičí,
vyhaslý je krb –
na kolébce robě křičí,
tetka praví: Trp.
Rozhlíží se lačně kolem,
chtivým pohledem,
noc v tom šeru pustém, holém,
lehá těžkým snem.
Nakonec, když všechno vzala,
skývku poslední,
o duši se ještě rvala,
šatku pohřební.